Jak správně chápat zdraví? Klíčové aspekty a definice

Co to je zdraví a proč s ním všichni máváme jak s vlajkou?

Když se řekne zdraví, každému z nás asi naskočí nějaká ta představa. Pro někoho je to běhání půlmaratónu bez zadýchání, pro jiného možná den bez bolesti zad. Ale zastavme se na chvíli – co to zdraví vlastně je? Není to jen nepřítomnost nemoci nebo schopnost zdolat deset schodů bez povzdechu. Často nám to přijde jako samozřejmost, ale v realitě je to širokospektrální pojem, často tak vzácný jako ten poslední kousek lineckého na vánočním talíři. A víte, co je nejzábavnější? Že ačkoliv všichni máváme pojmem zdraví jako s vlajkou, na každého to platí úplně jinak.

Tak třeba já, když se ráno snažím vytáhnout ze sebe motivaci k tomu, abych nasadila sportovní podprsenku a rozloučila se na hodinku s pohodlím mého měkkého gauče, přemýšlím, jestli jsem vůbec zdravá, když mi to dává takovou práci. Vždyť by mě to mělo bavit, ne? Ale pak si vzpomenu na definici Světové zdravotnické organizace (WHO), která říká, že zdraví je stav úplné fyzické, mentální a sociální pohody a nejen absence nemoci. Takže pokud se místo cvičení rozhodnu začít den v klidu, s knížkou v ruce a později se vydat na kafe s kamarádkou, možná to taky bude pro moje zdraví přínosem.

O zdraví se mluví všude, ale rozumíme mu všichni?

Jednou z nejkouzelnějších věcí na zdraví je, jak může být různorodé. Všichni víme, že bychom měli jíst víc zeleniny než čokolády (i když, přiznejme si, občas je ta druhá možnost teprve to pravé potěšení), že bychom se měli hýbat a zároveň si taky odpovídat na e-maily od šéfa. Ale co když někdo právě dnes raději nepůjde na ten boxerský trénink a zvolí místo toho večerní procházku s rodinou? Je hned méně zdravý? Nemyslím si. Zdraví by mělo být stejně pestré jako jsou naše životy.

A nepřipomíná to náhodou ty různé diety, o kterých se tolik mluví? Paleo, keto, vegetariánství, veganství – seznam by byl dlouhý jako fronta ve stresovém předvánočním období. Každá z nich má své zastánce a protivníky, ale podle mě neexistuje univerzální odpověď. Jsem přesvědčená, že klíčem je poslouchat své tělo a nedělat nic na sílu. Například můj malý Dominik má tak rád brokolici, že by si ji dal i na pizzu, zatímco já si tajně přeju, aby ten kus zeleně zmizel jako nechtěné vánoční darování od tety, která má pochybnou představu o vašem vkusu.

Je zdraví o číslech na váze nebo o pocitu štěstí?

Když jsem byla menší, myslela jsem si, že zdraví zaručeně poznám podle čísla, které mi ukáže váha. Takový ten okamžik, kdy se postavíte na ni a doufáte v zázraky (přiznejme si, hlavně po Vánocích). Ale časem jsem pochopila, že váha není vševědoucí a zdraví neznamená nutně dosáhnout ideální váhy. Je to o mnohem více – o pocitu štěstí, uspokojení a harmonie s tím, kým ve skutečnosti jsme. Zdraví je individuální záležitost. Například mě znovu a znovu překvapuje, jak spoustu radosti mi dokáže dát obyčejná rodinná procházka nebo náš každotýdenní rituál pečení cookies s Dominikem (které sice nejsou příliš dietní, ale to štěstí, to stojí za to).

Vycházíme z omylů našich předků, nebo děláme stejné chyby?

Naše prababičky a pradědečkové, jak velmi si toho vážím, že nám zanechali recepty na bylinkové čaje a domácí masti. Mohli jsme se od nich naučit, že zdraví není jen v pilulkách a že preventivní návštěvy u lékaře mohou být také svátkem, pokud zjistíme, že jsme v pořádku. Ale stejně, jako oni toužili po tajemných léčivých vodách, někdy i my padáme do pasti různých "zázračných" výrobků, které slibují instantní vylepšení našeho zdraví. Věřím, že je důležité být otevřen novým informacím, ale zároveň také kritický k neověřeným nástrahám.

Teď si vzpomínám na tu dobu, kdy jsem věřila, že zelený smoothie každé ráno mě vyléčí ze všech neduhů (ano, i těch, které jsem vlastně ani neměla). A Dominik si zase myslel, že jeden mrkev mu poskytne superzrak, jaký měl Superman. Takže jeden týden byl náš mixér v neustálém provozu a obývací pokoj se měnil ve zkušebnu superschopností. Pak ale přišla chřipka a s ní poznání, že ani nejlepší smoothie neurobí zázraky, pokud zapomenu na důležitost odpočinku a vyvážené stravy. Inspirace od našich předků je k nezaplacení, ale stejně tak je potřeba přijímat nové informace s porozuměním a rozumem.

Když si zdraví nekoupíte, jak ho tedy získat a udržet?

No, jestli si myslíte, že po zajití do wellness centra na víkend budete nabití zdravím na další měsíce dopředu, máte se co učit. Zdraví je proces, běh na dlouhou trať, kde je stále co zlepšovat. Nejde to rychle, někdy to dokonce bolí (a nemluvím jen o zakysanutých svaloch po prvním běhu), ale o to víc potom ten pocit z dobrých rozhodnutí chutná. Řekla bych, že zdraví získáme a udržíme tak, že budeme věnovat pozornost našim tělům, poslouchat, co nám říkají, a reagovat na to. A že to není jen o těle, ale i o mysli – o klidu, nadhledu a vyrovnaných emocích.

Vzpomínám na léta, kdy jsem si myslela, že musím být nonstop na nohou, protože kdo nepracuje, nežije – a tak jsem po večerech stále něco dělala, místo abych si dovolila lenošit u dobrého filmu nebo se rozmazlovat v teplé pěně plné vany. Pak ale přišla únava a já si uvědomila, že i psychická pohoda je součástí zdraví. Takže i když je těžké přimět se občas nechat práci práci a jít si jen tak lehnout na trávu, protože ta kniha čeká a sluníčko svádí k odpočinku, stojí to za to. A jak se říká, štěstí není o tom, co máte, ale o tom, co dokážete ocenit. Takže zdraví? To je tak trochu i umění být šťastný s tím, co vás obklopuje. A to se fakt nekoupí.

Jemná hranice mezi zdravým životním stylem a posedlostí

Když si tak vzpomínám, měla jsem fázi, kdy jsem vážně začala počítat každý gram na talíři a každou kalorii, co jsem spálila na běžeckém páse. Ale bylo to zdraví? Nebylo, bylo to posedlost. A nemůžete si ani představit, jak osvobozující je, když se z téhle pasti dostanete. Zjistíte, že zdraví není jen o těch číslech, ale o pocitech. O radosti z kousku čokolády, kterou si dáte bez výčitek, protože nejste na dietě, ale žijete. O hře s dětmi v parku, která vám přinese víc endorfinů než hodina na stepperu.

A upřímně, nejlepší na tom je, že jakmile s tou posedlostí skoncujete, začnete si zdravý životní styl užívat mnohem víc. Jde to ruku v ruce s tím, jak přestanete sledovat fitness modelky na Instagramu a začnete si uvědomovat, že vlastně máte své vlastní, úplně dokonalé tělo (i když trochu jiné, než jak ho malují časopisy). A když mi v téhle fázi přišel Dominik a řekl: "Mami, tobě jsou nejhezčí ty 'uplavánky' na bocích!", tak jsem pochopila, že to zdraví je opravdu spíš o tom, jak se cítíte, než jak vypadáte.

Zůstaňme nohama na zemi, aneb realistické cíle pro reálné lidi

Já vím, já vím, všichni jsme někdy viděli ten magický seznam tipů, jak být zdravější – vzít si schody místo výtahu, vyměnit slazené nápoje za čistou vodu, meditovat každý den, abychom byli zen... Ale ruku na srdce, realita je občas trochu jiná. Ano, občas schody nevyberete, protože už vám dochází dech a nohy mají dost. A to není selhání, to je lidské. A ta meditace? Ono to zní skvěle, dokud vám tříletý syn neskapne do klína, protože mu údajně "nikdo nedává pozornost".

A právě proto bychom si měli stanovit realistické cíle, aby zdravý životní styl nebyl křížem, který neseme, ale cestou, po které se rádi vydáme. Dají se najít maličkosti, které vám zpříjemní den a současně budou pro vaše tělo i duši přínosem. Třeba jako když si místo sledování televize večer dám s Dominikem taneční partu na obýváku. Ano, možná to není tradiční cvičení, ale smích a radost, co přinesou ty naše neohrabané pohyby, tak to je pro mě známka zdr